Za celý dětství v Čáslavi
Jen jednou na Vánoce napadl sníh
Bylo to v osmdesátym šestym
Sněžit začalo třiadvacátýho ráno
A odpoledne už bylo všude bílo

Táta vytáhl ze sklepa sáně
A s mámou jsme se vydali přes zasněžený náměstí
K babičce pro rybí polívku

Na sáňkách jsem se střídal já se ségrou
Máma nás táhla
A z oblohy pořád padal ten sníh
Ve výsečích světla kolem lamp
Bylo vidět vločky
Jak se vynořují z ničeho a zase mizí v nic
Pod nohama to křupalo
A sníh voněl jako umí vonět jenom sníh

Možná už nikdy jsem pak nezažil nic tak krásnýho
Máma, ségra, já
Šťastný a bezstarostný
Jako tři vločky vynořivší se z noci
A mizející v nic