1.
Slovo patří vždycky vítězům
I když i poražení by snad možná chtěli taky něco říct
Jakou vlastně mluví řečí?
Ti, kterým se nedostává slov?
Ti, kteří sami ve tmě světa klečí?

2.
Brácha nikdy mluvit nezačal
Netoužil se žádným velkým činem zapsat do dějin
Měl jen úsměv, který léčí
Oči, jejichž dna ses nedobral
Některý rány budou časem už jen větší

Ref.
Když je mi smutno někdy do oblak se dívám
A sním, že život nikde nekončí
Čtu si zprávy, co mi vesmír přeposílá
Od mých nejbližších a já je poznám po očích

3.
Lidé slova dobývají svět
Vytříbený projev je dnes ten největší kapitál
A já zpívám jen tou rozbitou řečí
Kterou mě můj brácha naučil
Která zní, jako když dítě potmě brečí

Ref.
Když je mi smutno někdy do oblak se dívám
A sním, že život nikde nekončí
Čtu si zprávy, co mi vesmír přeposílá
Od mých nejbližších a já je poznám po očích