Ty řeko prastará,
copak mi přineseš?
Odvahu, nebo strach?
Pravdu, a nebo lež?
Svobodu, otroctví?
Odlesk grálu v ranním slunci?
Mlčíš a plyneš dál,
na dno usedá kal.

Po břehu jsem šel,
byla to zvláštně těžká chvíle.
Život mě zapomněl
v nejlepších letech a plné síle.
Láska se narodí
z nejhustší tmy před svítáním.
A voda plyne dál…
V mlze se někdo smál.

Už staří Kelti znali tvé pláže,
tvou krásu a podivnou moc.
Vidím husitská vojska i císařské stráže,
jak je na tvých březích zastihla noc.
Jsi paže, která chrání svět před pádem do temnot.
My svými dlaněmi ve větru svíráme knot.

Ty řeko tajemná,
přines našim srdcím klid.
Písnička dojemná
z druhé strany začla znít.
Až přijde jaro a rozkvetou stromy
a včely budou nektar pít.
Já na tvůj břeh
se přijdu pomodlit.