Když jsme se rozcházeli s mou bývalou ženou
Jel jsem školit někam na Vysočinu
V tý době jsem nespal, nejed, řval, bral léky a byl bez zakázek
A musel jet školit do nějaký prdele, abych zaplatil účty
Zrovna vycházelo slunce
Bylo 17. října a svítilo mi do obličeje
Osm hodin jsem pak hrál chytrýho před lokálními marketéry
O přestávce snědl kousek řízku v jediné místní “restauraci”
Při zpáteční cestě slunce už zase zapadalo
A zase mi svítilo do ksichtu
Přijel jsem domů a oblečenej se svalil na postel
A moje oči zůstaly překvapivě suché
Jakoby mi už i slzy došly
Ležel jsem, díval se do stropu
A někdy po jedenácté se spustil déšť
Myslím