Neměly by matkám umírat děti
A jestliže se tak děje
Znamená to
Že Bůh je něco jinýho
Než jsme si mysleli

Když umřel brácha
Nejvíc mě bolela bolest mámy
Táty mi bylo stašně líto
Bylo mi líto i ségry
Když se jí po tolika letech zablyštěla v oku slza
A dokonce i samotnýho bráchy
Jakkoliv jeho trápení bylo už u konce

Ale máma, máma ta byla jak temnej balvan
Kterej mi ležel na plicích
Tak malá a křehká
Tak bezmocná

A v celym Česku to jaro pomrzlo ovoce
Jen naše stromy zůstaly obalený
Jak ňákejm hamižnejm sedlákům odněkud z Haný

Bráchu odvezli na Velikonoční neděli
Ten den, kdy Kristus slavně vstal z mrtvých
Kristus vstal z mrtvých, ale autistickýmu klukovi nikdo nepomoh
Bylo to jak z Copolova filmu
Prostřihy z kostelního kúru na zakrvácenou tvář umírajícího autisty
A mě zůstalo jen vrátit se ke Spinozovi
A přijmout, že Bůh je něco jinýho
Než jsme si mysleli