Modlitba Ivana Karamazova
Za toho kloučka, co do zákopu pad
Neodpustím
Že na místo lásky poznal jen strach a hlad
Neodpustím
Za tísnivé ticho nad flanderskými poli
Které na dějinách lpí jak noční stín
Za plačící koně v tratolištích krve
Neodpustím
Za Anju a Wladka, dva smutné polské Židy
Neodpustím
Za tu strašnou křivdu tak hluboce se stydím
Že neodpustím
Krev stále připravená na to, aby tekla
Za vlast, pokrok, Boha nebo Řím
Za všechna ta srdce okoralá žalem
Neodpustím
Až mě přijme všemohoucí Pán
Po jeho pravici jednorozený Syn
Zpříma se mu v oči podívám
A řeknu: Neodpustím
Za oči bratra mizející v mlze
Neodpustím
Za bezpráví páchané, bože můj, tak drze
Neodpustím
Snad aspoň pro tuto noc najdu chvíli klidu
Položím hlavu na tvůj horký klín
Snad aspoň na chvíli, má lásko, zapomenu
Že neodpustím