Když vrcholí krize
Nepiju a nemodlím se

Považoval bych za nedůstojné prosit Pána
Aby mě vytahoval z těch mých sraček
Do nichž jsem si beztak vlezl sám
V duchu Fulghumova hesla “Už hořela, když jsem do ní uléhal”

Teprve po krize odeznění
Modlím se vždy po rozednění
Plný vděčnosti, že žiju
I když jsem už desetkrát měl viset na osice

A je to regulérní zázrak, že žiju dál
Proto se modlím ke svému Bohu
“Pane, děkuju a prosím pomoz
Abych to zas neposral”