ranní pesima
dezintegrace vnímání
vjemy ke mně přicházejí se zvláštní intenzitou a bolestivostí
nějak je nedokážu utřídit
byli jsme na houbách ve Schořově u kapličky
a najednou panická hrůza, že mě les pohltí
přesně, jak to píše Jung
jako matčin nebo Verčin uterus
totální tma
opustilo mě ponětí, kde jsme
ztracenej
chodil jsem za Verčou jak medvěd na řetízku
a představoval si, jak zase nade mnou někdo bude mít tu moc
nějakej šéf, bachař nebo lapiduch
až zkrachuju a zešílím
takže jediná svoboda zůstává ve smrti
ale jak správně podotýká Hamlet, ani to není jistý
a tak i lidé šílení bolestí žijí dál
ze strachu, aby po smrti nepřišlo ještě něco horšího

ve schořovským lese
viděl jsem svoje pravý ego osvobozený od falešnýho selbst
bylo neskutečně malý, nahý a slepý jako novorozená myš
a pochopil jsem, že tohle pravý já nikdy nechtělo bejt úspěšný, slavný a bohatý
to si chtělo jen někam zalízt a mít klid
zatímco falešný já se opájelo svými velikášskými sny
sny, které ho měly chránit před ponížením, zotročením a snad i úplnou destrukcí
a právě tam ho nakonec dovedly
jak v klasické řecké tragédii