1.
Nejspíš nikdy neuvidím svoji mámu mládnout
Leda by se nazpět rozběh čas
Předškolní lásky v paměti se ztenčují a slábnou
Má vlastní píseň mi zní jak cizí hlas

Jak fakt zvláštní, že všem lidem, kterejm v těle srdce tluče
Příroda budoucnost do tváře vepsala
Snad proto, když mě matka prvně brala do náruče
Tak nějak nepochopitelně plakala

Ref.
Zato já nebrečím od šestnácti let
Jen někdy v kapsách svírám pěsti a do krve hryžu ret
My kluci z luteránskejch rodin bejváme hrozně sveřepí
A jdem proti zdi tak dlouho, až se nit sudičce roztřepí

2.
Přijde chvíle, v který každá holka zazáří plamenem krásy
Potom duše a pak i tělo vychladne
A každej kluk se dočká tý sladký minuty slávy
A pak na celou věčnost zapadne

Žít v trochu jiný době, možná bych to líp snášel
Tváří v tvář prázdnotě mě úzkost přepadá
Bejt poslušnější ovečka, snad bych v tom smysl našel
Vůle k svobodě je ale silnější než já

Ref.
Tak aspoň nebrečím od šestnácti let
Jen někdy v kapsách svírám pěsti a do krve hryžu ret
My kluci z luteránskejch rodin bejváme hrozně sveřepí
A jdem proti zdi tak dlouho, až se nit sudičce roztřepí