Vždyť já nemusím psát novou Ódu na radost
Protože géniů na metr čtvereční v Čechách máme už beztak dost
Chtěl bych jen podat zprávu o tom, že jsem tady žil
Stojím v půli řeky, přes niž jsem se přebrodil
Čela všech svých blízkých znovu zulíbal bych rád
Svět se mi tak líbil, že jsem v dětství nemoh spát
Už za úsvitu jsem se pouštěl do stále nových her
Vždy mezi žárem pouště a věčným chladem ker
Vždy v setrvalém pohybu, a přesto nemoci se hnout
Vždy na křídlech vánku i s trpkým pocitem pout
A jestli chceš a nemáš strach, tak můžeš se mnou jít
Vracet se proti spádu času a o cizích světech snít
Nech doma hotovost, teď jsi můj host
pýcha i pád, neřest i ctnost, všeho mám dost
rozdávám zadarmo, jenom tak pro radost
jenom tak pro radost, jenom tak pro radost
Vždyť já nemusím psát novou Ódu na radost