LEO PANK ŠEVELPUNA

Vyšehrad

Bylo to v restauraci pod Vyšehradem
Kdy jsem si uvědomil
Že ji nemiluju
Nikdy na ten den nezapomenu
I když na ni už jsem skoro zapomněl
Tolik mě trápilo zapomínání
Že jsem celý svůj život přepisoval do sešitů
Jako ten král toužící po mapě v měřítku 1:1
Až jeho království zbankrotovalo
Jak vděčný jsem dnes za ten sladký nektar zapomnění
Pil bych ho pořád
A jednou se jím upiju až k smrti
Ale ten den, ten den bych vám ještě dnes byl schopen odvyprávět celý
Jako noční můra mě někdy vytrhává ze sna
A ještě než zajedu do pece, ucítím na kůži
Paprsky nezvykle silného dubnového slunce
Které tehdy svítilo

© 2019 Leo Pank Ševelpuna Google+